Věděli jste, že...

Vanilka je prastaré koření z Nového světa

Vanilky jsou viržinkovité, hnědé, trojpouzdré tobolky vanilkovníku plocholistého (Vanilla planifolia), epifytické orchideje. Rostlina v mládí sice koření v zemi, ale dlouhými lodyhami šplhá pomocí náhradních tříčepivých kořenů do korun stromů. Podzemní kořeny později odumřou a vanilovník saje vláhu a živiny pomocí vzdušných kořenů z trouchu v rozsochách větví podpůrného stromu. Žlutavě zelené květy opylují kolibříci nebo hmyz, ale na plantážích se vanilovníky opylují výhradně uměle, zpravidla pomocí štěpinky bambusu.

Tobolky se sklízejí nezralé, opatrně se fermentují až zcvrknou a skoro zčernají. Natírají se pak kokosovým tukem, aby byly vláčné. Voní nenapodobitelně vanilínem a dalšími vonnými složkami, je to vlastně směs vůní. Vanilkou a vanilínem se aromatizují zmrzliny, cukrovinky, likéry i práškový cukr, používá se ve voňavkářství.

Vanilovník roste planě v nížině na okrajích tropického lesa, z jihovýchodního Mexika do Střední Ameriky. Tamní praobyvatelé, Toltékové a Aztékové, kořenili vanilkou svou tekutou i tuhou čokoládu. Až asi do roku 1850 mělo manopol na produkci vanilky Mexiko. Plantáže vanilovníku jsou v Indonésii, Tanzánii, Ugandě, na ostrovech v Indickém oceánu, v Západní Indii a Brazílii, ale hlavně na Madagaskaru, který skýtá světovému obchodu skoro 90 % vanilky. V Evropě byly první vanilky známy brzo po roce 1520 a to ve Španělsku.

Dnes se "vanilkový cukr" aromatizuje uměle etylvanilínem.