11 / 18
49
Text
Zdeňka Zienertová
|
foto
GAP Photos a Dreamstime
rostlinám
rostliny
Jíchy, nebo výluhy?
Na přírodní bylinné zákvasy spoléhali již staří zahradníci
v klášterních a zámeckých zahradách. Nyní je oprášili
permakulturisté a přírodní zahrádkáři, uplatní se ale na
každé zahradě. Než si o nich ale povíme víc, bude dobré si
ujasnit některé pojmy.
u
Jícha neboli zákvas je hnojivo získané z rostlin po jejich
zkvašení. Doba jejich výroby trvá obvykle dva, ale třeba
i čtyři týdny, záleží na podmínkách.
u
Výluh čili macerát vzniká zalitím rostlin studenou či
vlažnou vodou. Účinné látky se z rostlin vyluhují, což
zpravidla trvá den až dva.
u
Nálev nebo odvar je výluh z rostlin po zalití horkou vodou.
Jeho příprava trvá několik minut a využívá se při vaření
léčivých čajů.
Na zahradě se používají obvykle jen jíchy a studené výluhy.
Jsou jednoduché, účinné, ekologické a navíc zdarma.
Jejich účelem je jednak hnojení, tj. dodávka hlavních prvků
nezbytných pro dobrý růst (N, P a K), jednak posílení rostlin
dalšími prvky a látkami k podpoře růstu.
Rostliny ke zkvašení
Základ pro výrobu jíchy představuje kopřiva dvoudomá,
dále kostival lékařský a smetanka lékařská. Jde o běžné
rostliny, které rostou na každé druhé zahrádce a za jejím
plotem. Kopřivu i kostival je navíc dobré si pěstovat cíleně,
protože je využijeme i při přípravě salátů, čajů nebo do
nádivek. O stopové prvky a další užitečné látky může zákvas
obohatit také například přeslička rolní, jitrocel kopinatý,
heřmánek pravý nebo řebříček obecný.
Dusík poskytne rostlinám zejména kopřiva. Přeslička
zpevní a posílí rostlinná pletiva křemíkem a proti houbovým
chorobám a plísním ochrání plodiny heřmánek. Podporu
ovocných dřevin zajistí zvláště smetanka a zdravému
vývoji a růstu rostlin pomůže řebříček, ale i měsíček,
máta, meduňka, levandule nebo tymián. Nabídka rostlin
je bohatá, k hnojení lze využít i vypleté plevele bez semen
a k posílení další bylinky.
Příprava zákvasu
Připravit jíchu si může každý, postačí k tomu nekovová
nádoba, vhodné rostliny a voda. Zelené části rostlin
se nasekají nebo nastříhají na menší kusy, vloží se do
plastového kbelíku či dřevěného sudu a zalijí se studenou
až vlažnou vodu. Množství rostlin závisí na velikosti nádoby
– nasekané rostlinné části by ji měly vyplňovat do poloviny
až tří čtvrtin. Zkvasit je možné i celé rostliny, ty by měly pak
vyplňovat skoro celou nádobu, rozsekání ale proces kvašení
urychlí. Zeleň musí být ponořená, proto je vhodné rostliny
v nádobě zatížit, třeba cihlou.
Po dvou dnech se z rostlin vytvoří výluh, který má tmavě
zelenou až zelenohnědou barvu a nezapáchá. Ten je
možné použít k posílení rostlin nebo nechat zkvasit. Při
kvašení dochází k uvolňování bublin a zápachu, je proto
dobré nádobu zakrýt. Proces kvašení lze urychlit tmavou
nádobou umístěnou na slunci a častým promícháváním
směsi. Ve chvíli, kdy jícha přestane pěnit, je kvašení
u konce. Vzniklou tekutinu je třeba přecedit a zbytky rostlin
zkompostovat. Jícha by měla být tmavá a silně zapáchající.
Ač se to možná nezdá, je jícha velice koncentrovaným
hnojivem, a je nutné ji výrazně ředit. Obvyklým poměrem je
jeden díl jíchy na deset dílů vody.
Jelikož rostliny neustále odčerpávají z půdy živiny, je nezbytné je opakovaně vracet zpět.
Chcete-li se však vyhnout průmyslově vyráběným hnojivům, je jediným řešením organické hnojení.
Kromě kompostu je výborná zejména chlévská a ovčí mrva nebo koňský hnůj, tato hnojiva ale často
nelze během sezony aplikovat. Dalšími možnostmi jsou bylinné jíchy a zelené hnojení