Basic HTML Version
45
TEXT
JULIe BLáHOVá
|
FOTO
dReAMSTIMe
jménem ozřejmuje mezidruhové křížení.
Kdyby byly zkříženy dva rody, bylo by
znaménko křížení uvedeno před rodovým
jménem. Příkladem je rodový kříženec
X
Heucherella
vzniklý zkřížením rodu
Heuchera
(dlužicha) s rodem
Tiarella
(mitrovnička).
Díky tomuto uspořádání jsou botanická
jména rostlin srozumitelná pro všechny
botaniky i zahrádkáře bez ohledu na
hranice. Současná platná pravidla pro
pojmenování rostlin jsou stanovena
v Mezinárodním kódu botanické
nomenklatury (ICBN), který podle potřeby
upravuje každých šest let Mezinárodní
botanický kongres.
Jména plná poučení
Botanické názvy velice často obsahují
informace o původu rostlin, jejich vzhledu
nebo zvláštních druhových vlastnostech,
které je dobře popisují. Každý, kdo se
latinskými jmény začne trochu zabývat,
brzy zjistí, že se do nich lze snadno
vpravit, mj. i díky tomu, že se hodně
druhových jmen opakuje. Jedná se většinou
o označení, která vyjadřují tvar nebo barvu
apod., a je proto dobré si je zapamatovat.
Například slova
purpureus
či
purpurea
vyjadřují purpurovou barvu a termín
variegatus
znamená pestrý či strakatý.
Nemusejí se přitom vyskytovat jen v názvu
druhu, ale i odrůdy. Hodně zahrádkářů zná
třeba purpurově kvetoucí odrůdu ibišku
syrského (
Hibiscus syriacus
) s nápadně
panašovanými listy, která nese jméno
‚Purpureus Variegatus‘.
Mimochodem, druhové jméno ibišku
syrského, latinsky
syriacus
, vyjadřuje
sice původ rostliny, v tomto konkrétním
případě jde ovšem o chybičku, která se
vždycky nějak vloudí. Keř totiž pochází
pravděpodobně z Koreje. Přesto je možné
z většiny zeměpisných jmen odvodit
podmínky, z kterých rostliny pocházejí
a které jim vyhovují.
tahák pro snazší diagnózu
Význam některých botanických názvů
lze jednoduše odvodit. Kupříkladu
alpinus
nebo
alpestris
znamená rostoucí
v Alpách nebo na horách,
aquaticus
zase ve vodě. Z termínu
gracilis
plyne
označení štíhlý, slova
maximus
a
minimus
jsou rovněž jednoznačná a pokud si
budeme pamatovat, že
phyllos
(z řečtiny)
a
folium
(z latiny) znamená list, budou
srozumitelná i jména jako
macrophyllus
,
liliifolius
nebo
rotundifolius
.
Rovněž potravinářské, lékařské nebo
barvířské použití rostlin umožňuje vytušit
mnoho jmen. Kupříkladu heřmánek
(
Alchemilla
) jako kouzelnou bylinu používali
už „alchymisté“. Mnoho léčivých bylin má
druhové jméno officinalis, které se vztahuje
k někdejšímu využití jako „oficiální“ drogy
a léčiva, třeba u rozmarýnu (
Rosmarinus
officinali
s) nebo šalvěje (
Salvia officinalis
).
Mimochodem rodové jméno rozmarýn také
stojí za povšimnutí. Pochází z latinského
slova
rosmarinus
, znamená rosa moře
a popisuje osvěžující a stimulující vůni
a blízkost pobřeží. Název rodu šalvěj
má zase původ v latinském
salvere
, což
znamená zachraňující nebo uzdravující
a vztahuje se k hojivým a léčivým
účinkům šalvěje.
K barvířským rostlinám se zase váže
druhové jméno
tinctorius
, česky zbarvený.
Honosí se jím například modře barvící boryt
barvířský (
Isatis tinctoria
) nebo mořena
barvířská (
Rubia tinctoru
m) poskytující
červené barvivo. Na červenou barvu
odkazuje i rodový název
Rubia
(r
ubens,
ruber
= červený). Užitkové rostliny jsou
zpravidla popisovány přívlastkem
sativus
,
což znamená setý, například česnek setý
(
Allium sativum
).
Obrázek o rostlině si
můžete udělat i z jejího
latinského jména.
Uvádíme několik
příkladů.
Barvy:
albus
– bílý
cyaneus
– tmavě modrý
flavus
– žlutý
luteu
s – žlutý
niger
– černý
purpureus
– purpurový
roseus
– růžový
ruber
– červený
violaceus
– fialový
viridis – zelený
Tvary:
arborescens
– stromovitý
erectus
– vzpřímený
grandis
– velký
horizontalis
– vodorovný
nanus
– zakrslý
pendulus
– převislý
procumbens
– poléhavý
pumilus
– nízký
pygmaeus
– zakrslý
repens
– plazivý
Vlastnosti
:
alatus
– křídlatý
avium
– ptačí
campestre
– polní
communi
s – obecný
edulis
– jedlý
floribundus
– kvetoucí
hortensis
– zahradní
maritimus
– pobřežní
praecox
– časný
spinosus
– trnitý
Vyplatí se
pamatovat