Basic HTML Version
17
Keře, které v naší krajině rostly odpradávna, jsou nenáročné a díky dlouhému vývoji i odolné. Navíc
jsou krásné, rozmanité, překvapí květy a nečekanými plody, prospívají přírodě i člověku, ale také jsou
zcela opomíjené…O tom, proč tomu tak je a co s tím, jsme si povídali s Martinem Němcem, který se
o návrat těchto keřů do krajiny i zahrady pokouší.
Text
Zdeňka Zienertová
|
foto
Dreamstime, GAP Photos a Martin Němec
Co přesně si máme představit pod
termínem původní keře či dřeviny?
Tento termín používám pro rostlinné
druhy, které se přirozeně vyskytovaly
na našem území předtím, než lidé
začali masivně vysazovat rostliny
dovezené odjinud. V zásadě tak
jde o dřeviny, které zde rostou
už tisíce let, a které upadly do
hlubokého zapomnění, byly vytlačeny
z naší krajiny a mnohdy se z nich
neoprávněně staly symboly nepořádku
a neupravených ploch.
Proč se výskyt původních keřů
tak snížil?
Důvodem je především změna
v hospodaření během posledního století,
jejímž výsledkem jsou obrovské úbytky
některých druhů rostlin i živočichů.
Keře sice nikdo nikdy nepočítal a ani
nebude, situaci lze ale dobře ilustrovat
na statistice, podle níž se v celé EU
za posledních 30 let snížilo množství
hmyzu o 60 procent. Dokládá to i moje
zkušenost z doby před patnácti lety.
Tehdy bylo běžné, že při podvečerní
jízdě autem bylo čelní sklo za chvíli
poseto drobným hmyzem. A dnes?
Místo políček s mezemi a remízky
máme jednotvárné lány polí a plantáže
na dřevo – tak by se podle mě měly
naše „lesy“ nazývat. Tam, kde je dobrá
půda, máme pole, jinde jsme vysadili
les a pro přírodu tak zbylo málo,
například okraje cest – ale i ty jsou
dnes vysekávány několikrát ročně.
Měl by nám omezený výskyt původních
keřů vadit?
Určitě, jsou přece jedním
z významných prvků pestré krajiny
a biodiverzity. Naše původní druhy
sem patří stejně jako naše hrady
a zámky, je to naše přírodní dědictví,
které je úplně stejně zranitelné.
Dalším důvodem jsou třeba zpěvní
ptáci, kteří potřebují keře k hnízdění.
V městské zeleni byly keře často
vykáceny a lidé tak přicházejí o zpěv
těchto ptáků i možnost se s nimi
potkávat.
A proč by měli o návrat původních keřů
usilovat drobní pěstitelé, zahrádkáři?
Dnešní zahrady mají potenciál přírodě
výrazně pomoci, jejich plocha je
dokonce větší než rozloha národních
parků. Původní keře navíc nejsou
přínosem jen pro přírodu, ale i pro
majitele zahrad. Jsou přizpůsobené
našim podmínkám a tudíž nenáročné.
Některé, například dřín a dřišťál,
mají jedlé plody, jiné keře jsou zase
trnité, takže vytvářejí podél plotu další
ochrannou bariéru…
Hlavní hodnotu původních keřů
v zahradách však spatřuji v tom,
že mají přesah nad rámec pouhého
designu či modernosti. Dokážou totiž
přitáhnout do zahrad život, někteří
živočichové jsou na těchto keřích
dokonce zcela závislí. Výsadbou keřů
jim tak vlastně pomáháme, jde tedy
o takovou dárcovskou SMS na desítky
let dopředu. Neposledním argumentem
je i vztah lidí ke své zemi a krajině. Co
by to o nás asi vypovídalo, kdybychom
sázeli jen druhy z jiných zemí?
Jak přesně prospívají původní keře
drobným živočichům?
Obecně plní keře roli životního
prostoru, skrýše a potravy, takže jsou
u
Hlavní hodnotu původních keřů v zahradách
spatřuji v tom, že mají přesah nad rámec
pouhého designu či modernosti. Dokážou totiž
přitáhnout do zahrad život.
Pylové tyčinky dřišťálu reagují
na dotek a rychle se přitisknou
k opylujícímu hmyzu
Trnité hlohové keře jsou
ideálním místem pro ptačí
hnízda