Basic HTML Version
51
ZAHRADA
V OBRAZECH
|
VEVERKY JSOU NEUSTÁLÍ HLADOVCI. PŘI
HLEDÁNÍ POTRAVY DOKÁŽOU PROPÁTRAT
CELÝ LES A I KDYŽ SI DĚLAJÍ ZIMNÍ ZÁSOBY
UŽ NA PODZIM, NE VŽDY SE JIM JE PODAŘÍ
NAJÍT. NENÍ TEDY DIVU, ŽE KONCEM ZIMY,
KDYŽ UŽ SE PŘIROZENÉ ZÁSOBY TENČÍ,
ZAVÍTAJÍ ČASTO I DO ZAHRADY, ZVLÁŠTĚ
JE-LI BLÍZKO LESA NEBO VĚTŠÍHO PARKU,
KDE VEVERKY PŘIROZENĚ ŽIJÍ.
Bohatě vybavené zásobárny ulehčují veverkám
přežití i za studeného předjaří. Potřeba potravy
80 gramů za den je totiž v tu dobu výrazně vyšší než
v zimě, kdy je veverka schopna vyjít se 35 gramy
potravy na den. Ale i tu je zapotřebí nejprve
nasbírat. Jediná veverka je schopna na podzim
uskladnit i několik tisíc oříšků, bukvic, žaludů
a šišek. Nepohrdne však ani pupeny dřevin, květy,
kůrou mladých stromů, houbami a různým ovocem.
Bílkoviny zase doplňuje z vajec, mláďat ptáků,
Text
Martin Klíma,
foto
Fotolia, Pixelio
A
čkoliv se v českých pranostikách nebo
příslovích veverka prakticky nevyskytuje
(snad až na přirovnání „drzá jak
lázeňská veverka“), někteří staromilci usuzují podle
výskytu veverek na charakter nadcházející zimy.
To je však velký omyl. V letech hojnosti, kdy je
nabídka oříšků, bukvic a žaludů skutečně bohatá, se
jich dá také mnoho ukrýt na horší časy. Pokud se jim
nepodaří shromáždit na zimu dostatečné zásoby,
zůstávají jim pak už jen šišky jehličnatých stromů,
přesněji řečeno jejich semena, spolehlivý zdroj
potravy i v nejchladnějších obdobích roku.
Dlouhý ocas slouží
veverce ke
koordinaci pohybů
a zároveň se jím
dokáže přidržovat
větví