Basic HTML Version
Text
Petra Švepešová, Martin Klíma,
foto
ELHO,
PRO VOBIS a Dreamstime
N
ástěnné malby v egyptských
hrobkách zobrazují kónické nádoby
připomínající svým tvarem dnešní
obyčejný květináč. Také v Pompejích patřily
ozdobné keramické nádoby k běžnému vybavení
vnitřních dvorků a střešních teras. Vyráběli je
většinou otroci v manufakturách.
41
ZAHRADA
V OBRAZECH
|
ZAMÝŠLELI JSTE SE NĚKDY NAD TÍM,
KDY VLASTNĚ NAPADLO ČLOVĚKA
VYSADIT ROSTLINU MÍSTO DO VOLNÉ
PŮDY DO NÁDOBY? PŘESNĚ TO
NEVÍME, JISTÉ ALE JE, ŽE UŽ VE STARÉM
EGYPTĚ, TEDY PŘED VÍCE NEŽ 4000
LETY, SE KERAMICKÉ NÁDOBY,
PŮVODNĚ URČENÉ PRO SKLADOVÁNÍ
OLEJE, VÍNA A OBILÍ, ZAČALY POUŽÍVAT
I PRO VÝSADBU MENŠÍCH DŘEVIN
A BYLIN.
Svěží impulzy přišly do Evropy až v době
zámořských plaveb. Objevitelé tehdy
referovali o velkých orientálních zahradách,
v nichž se kolem bazénku nebo vodního
prvku pěstovaly vonné byliny a stromy
poskytující stín. Nepostradatelným
doplňkem byly nádobové rostliny také pro
italské renesanční zahrady.
Brzy se přišlo na to, že velkou výhodou
pěstování rostlin v nádobách je jejich
mobilita. Novinky ze zámořských zemí,
postupně přivážené do Evropy, většinou
neobstály v drsnějších podmínkách a bylo
třeba je koncem léta ze země dobývat nebo
složitě zazimovávat. Proč je ale rovnou
nevysadit do nádob a na zimu nepřesunout do
zimní zahrady nebo skleníku? Od 17. století se
tak na zimní byt stěhovaly stále populárnější
vavříny a citrusové plody. Dnes si pěstování
balkonových rostlin, zejména těch vytrvalých,
bez nádob ani neumíme představit.
Pěstování rostlin v nádobách je jedinou
alternativou pro místa, kde je volná půda
nedostupná. Mobilní zelení si můžeme