Basic HTML Version
Kouzelný keř: Dřín obecný
Dlouhé čekání na jaro je u konce, když kvete dřín!
Rozkvétá zpravidla týden před zlatým deštěm –
zlaticí, a zatímco z hlediska výraznosti barev vyhrává
zlatice nad decentnější žlutou drobných květů dřínu,
v ekologickém ohledu vede jednoznačně právě on.
Vyhrává totiž u včel, čmeláků a ostatních hmyzích
opylovačů, protože květy vyšlechtěné zlatice jsou
sterilní a nemohou tedy poskytnout velmi důležitou
první pastvu po zimě. Také plody slouží jako potrava
ptákům.
Dřín obecný
(Cornus mas)
nás může překvapit hned
několikrát. Má chutné plody, krásně kvete, již
v baroku byl používán do tvarovaných živých plotů,
má jedno z nejtvrdších dřev a vyskytuje se přirozeně
v teplejších oblastech naší republiky. Protože
v zahradách je vysazován spíše ojediněle a je většině
zahrádkářů neznámý, patří z těchto důvodů dřínu
titul nejvíce nedoceněný domácí druh keře.
Pro mlsné jazýčky poskytuje dřín své plody – dřínky.
Oválné "třešínky" ztrácejí trpkost až při plném
vyzrání nejdříve koncem srpna, což se projevuje sytě
rudou barvou a opadáváním plodů. Teprve poté jsou
dřínky velmi chutné a vhodné k přímé konzumaci.
Kdo je chce kuchyňsky zpracovávat ve větším
množství, používá pro sběr obvykle plachtu
rozprostřenou pod keř, kam se nechávají dřínky
opadávat nebo se setřásají.
Těšíme-li se po vysazení sazenic dřínu na plody,
podstoupíme zkoušku trpělivosti, protože sazenice
začínají plodit až pátým rokem. Nástup plození
spolehlivě poznáme již na podzim na květních
pupenech, které jsou výrazně kulaté a již skrývají
základ až pětadvaceti drobných kvítků.
Dřín je velmi vhodný pro tvarované živé ploty,
protože velmi dobře snáší častý řez a ochotně vytváří
nové výhony. Překvapivě často byl dřín v nízkých
tvarovaných živých plotech používán v zámeckých
parcích. Takové využití dřínu nalezneme například
v zámeckém parku v Hluboké nad Vltavou,
Buchlovicích nebo vídeňském Schönbrunnu.
Milovníci přírody však určitě nechají dřín růst
přirozeně a nemusí si s řezem dělat žádné starosti,
protože vytváří pravidelnou korunu o výšce tří až
čtyř metrů.
Dřín je v přírodě nejvíce konkurenceschopný na
suchých a slunných místech, a tak i v zahradách
ocení dostatek slunce, dobře poroste i v polostínu.
Je však opravdu nenáročný, takže ho mnohdy
můžeme nalézt i v silném stínu, kde ale bude
o hodně méně plodit.
Dřevo dřínu je velmi tvrdé a těžké, dokonce tolik,
že se ve vodě potápí. Dříve se používalo na výrobu
nástrojů a vycházkových holí. Literatura dokonce
mnohdy dřín uvádí jako nejtvrdší dřevo Evropy. Jisté
však je, že tvrdé dřevo dřínu zaručuje dlouhověkost.
A tak u nás dřín můžeme najít v klášterních
zahradách jako poslední pozůstatek původních
výsadeb jako například v klášteře Zlatá Koruna.
Martin Němec
www.puvodnikere.cz
ZAHRADA
V OBRAZECH
|
37