Basic HTML Version
která TO realizuje. Oblíbené místo je na
pohovce vleže, kde čekám, až přijde TO, o co
jsem požádal… intenzivně myslím na NIC.
Občas i usnu a pak vím. Nejsem zdrojem,
jsem pouze kanál, tak se nebojím, že by řeka
inspirace vyschla.
Umět pracovat s posvátnou geometrií,
respektovat tvary, symboly, chápat přírodní
a duchovní zákony, být Vědomý, to je kanál
pro příjem inspirace.
Existuje socha, ke které máte silnější
vztah než k ostatním? Oblíbil jste si něja-
kou natolik, že si ji chcete nechat pouze
pro sebe?
Mám doma pár věcí, které už nedám. Mají
svoje hřebíky na zdi a už nechci sádrovat
další díry. Všechny sochy a reliéfy však doma
mít nemohu. Moje úloha končí tím, že jsem
dílo dotvořil. Pokaždé jsem bohatší
o zkušenost, kterou jsem při tvoření nasbíral.
Loučím se s nimi rád a ještě radostněji se
s nimi po dlouhé době na návštěvě potkávám
třeba s údivem: „Tohle jsem dělal já?“.
Je TO vždy pro mne zajímavé setkání. Jednu
favoritku jsem však měl, prodal jsem ji.
Až pak se mi po ní začalo stýskat, byl to
od přírody neopakovatelný kus.
Které soše jste věnoval nejvíce času?
Nejvíce času a trpělivosti jsem věnoval
svatým, Janu Nepomuckému a Prosperovi,
které jsem dělal podle svého hliněného
modelu. Samotný model je disciplína pokory,
kdy je nezbytné respektovat danosti. Ve dřevě
pak neustále kontrolovat dimenzi abych
někde neujel. Což je při mém naturelu
významná maturita. Mám rád impulsivní
řezy i s rizikem, že se to nepovede.
Které dřevo využíváte nejčastěji? A které
nejraději?
Dělám z lípy, olše, dubu, ořechu, třešně,
borovice i dalších. Každá dřevina má svou
kresbu, vůni a vlastnosti, které určují
vhodnost, k čemu se dají použít. Do exteriéru
používám nejčastěji dub – pro jeho
trvanlivost. Pro reliéfy klížím fošny z lípy.
Nejraději tvořím z ořechu pro jeho
nádhernou kresbu, barvu a možnost jemných
detailů. Správná volba materiálu je základem
úspěchu. Záleží na zkušenosti a pozornosti,
abych vybral správný kus dřeva. Pro mne
není důležité, z jakého dřeva socha je, ale jak
se povedla, jaký má výraz, co vyzařuje, jak se
líbí a jestli je přínosem a může obohatit
celek.
Jak dlouho se věnujete jednomu dílu, máte
nějaký plán, nebo mu věnujete tolik času,
abyste s ním byl co nejvíce spokojen?
Dělám sochy v čase Kairos, to je
nejpříhodnější doba pro vznik díla. Není to
jako v čase Chronos, kdy se počítají hodiny.
Nejde určit, jak dlouho to bude trvat. Na díle
pracuji tak dlouho, dokud nejsem spokojen,
nedám jej dříve z ruky. Musím mít pocit, že
se už nedá nic vylepšit, že je dílo v harmonii.
Hodiny a dny splývají v jeden celek času.
Někdy se daří a jsem spokojen téměř ihned,
jindy TO chvíli trvá, dokud nenaleznu
TO správné. Stačí strašně málo, aby dílo bylo
TO pravé. Musím mít odvahu udělat
definitivní nevratné řezy, které intuice
našeptává.
S jakou vizí začínáte tvořit nové dílo?
Máte na začátku všeobecnou představu,
která nabývá konkrétní podoby až v prů-
běhu samotného sochání?
Chci, aby moje díla vyvolávala emoce, nevím,
jak konkrétně to udělat, ale snažím se o TO.
U soch z celých kmenů do exteriéru mám
pouze myšlenku, vizi a jednoduchý náčrt.
Nechávám se vést krásou, strukturou dřeva
a momentálním rozpoložením a intuicí.
Respektuji přírodu, vady, zvláštnosti dřeva
a naopak zvýrazňuji prvky, které jsou
neopakovatelné. Je nezbytné být přítomný
v každém okamžiku, každý špatný řez
oddaluje nalezení toho, co hledám. Nikdy
není jistota, že TO najdu.
U interiérových soch a reliéfů, které lepím,
aby nepraskaly, mám v podstatě detailně
rozkresleno, jak budou vypadat. Vyplatí se
detailně promyšlený nákres a model. Během
tvoření naskakují další impulsy k vylepšení
díla a především volbě, nechat se zlákat na
tuto cestu. Někdy zkusím a lituji, někdy
zkusím a neskonale se raduji! Dělám sochy
pro radost! Dělám sochy pro vás!
Na jakém díle v současnosti pracujete?
Máte na začátku tvorby sochy už přesnou
vizi, kde by měla být v zahradní kompo-
zici umístěna?
Momentálně na reliéfu "Dialog". Tvořím ho
kombinovanou technikou vlepování
segmentů různých dřev do mozaiky.
Využívám různých řezů podélných, příčných,
které dávají vyniknout kráse a zhuštěné
energii dřeva, která je v něm zakódována.
V zimním období se uchyluji do svého
ateliéru za teplem a dělám právě drobnější
věci. Velké sochy do zahrad dělám v období
od jara do podzimu ve svém venkovním
ateliéru.
Když si zákazník u mne koupí hotovou
sochu, která se mu líbí, hledáme společně
místo na jeho zahradě. A opačně, pro
konkrétní místo a téma objektu na zahradě
klienta zpracuji kreslený návrh. Pokud se mu
líbí, jdeme do realizace. Mám zaznamenané
nápady kreslené tužkou pro představu
a inspiraci zákazníka, "čeho všeho jsem
schopen“, ty hodně pomáhají, co všechno by
na zahradě mohlo být.
V roce 2007 jste získal hlavní cenu CZECH
ART FESTIVALU za nápad a kreativitu
a v roce 2010 první cenu v kategorii dřevo.
Které z vašich prací byly oceněny?
Na Czech Art Festivalu nebylo hodnoceno
jedno dílo, ale celková tvorba umělce, jak
v případě hlavní ceny, tak v kategorii dřevo.
Kreativita, originalita. Nápad není náhoda,
ale způsob vnímání, myšlení, postoje
a barevnosti duše. Vytváření toho, co tu ještě
nebylo, rozšiřování obzorů pro všechny.
Můžeme si vaše díla prohlédnout i na mís-
tech přístupných široké veřejnosti, nebo
jsou pouze v soukromých zahradách?
Zahradní sochy jsou v soukromých zahradách
různě po republice. Ve veřejných prostorách
pak v Knihovně města Ostrava a v mé Galerii
VIVA v Nové Bělé, kterou můžete po
telefonické dohodě navštívit. Na mých
internetových stránkách a v obrázkové knize,
kterou jsem vydal, si můžete blíže prohlédnout
více z mé tvorby. Mimochodem, ve vydání
5/2013 vašeho časopisu byla publikována
zahrada, kterou zdobí Vodnářka z mojí dílny.
Mile mne zaujala místa vašich výstav,
které realizujete na méně obvyklých mís-
tech. Jak vás napadla zubní ambulance
nebo nemocnice?
Také chodím k zubaři a také trávím
v čekárně minuty i hodiny, tam jsem v čase
Chronos. V čekárně jste v takovém
ohroženém citlivém rozpoložení a vnímání.
Když široko daleko kolem vás nic není, jen
obraz, dva metry před vámi, nejde se
nedívat, prostě se díváte. Máte spoustu času
si ho dokonale prohlédnout, proto jsem ho
koupil. TO je ten správný prostor, jak jít za
lidmi. Do galerií lidi moc nechodí, nerozumí
tomu, co se tam prezentuje, ale k zubaři musí
časem většinou každý. Tak sobě i pacientům
dávám šanci se potkat.
n
9
ZAHRADA
V OBRAZECH
|