Basic HTML Version
DUBEN
Emanuel Frynta: JELIKOŽ A TUDÍŽ
J
E JARO
,
POTKÁ MROŽE MROŽ
.
P
ROČ NE
,
DVA MROŽI
. B
UDIŽ
.
„J
Á JSEM
,“
DÍ PRVNÍ
, „J
ELIKOŽ
.“
„A
JÁ
,“
DÍ DRUHÝ
, „T
UDÍŽ
.“
A J
ELIKOŽ HNED TVRDÍ
,
ŽE
MU POŘÁD PŘIPADÁ
,
ŽE PANA MROŽE
T
UDÍŽE
TAK TROCHU JAKO ZNÁ
.
„P
OSLYŠTE
,
NEJSTE VY TEN MROŽ
,
CO LEŽEL TADY VEDLE
?“
A T
UDÍŽ NA TO
: „A
LE COŽ
–
A CELOU ZIMU HNEDLE
!“
A
UPŘENÝMA OČIMA
SI MĚŘÍ
J
ELIKOŽE
A TAKY UŽ SI VZPOMÍNÁ
:
„J
AKPAK BY NE
,
MŮJ BOŽE
!
V
ŽDYŤ VY JSTE LEŽEL NA BŘÍŠKU
PŮL ROKU TUHLE NA KŘE
!“
„H
NED VEDLE TEBE
, T
UDÍŽKU
!
J
AK ŽIJEŠ
,
DRAHÝ BRATŘE
?
A
COPAK DĚLÁ
L
EČ A
B
YŤ
A VAŠE MALÁ
P
AKLI
?“
A
MUSELI SE POLÍBIT
,
AŽ JIM KLY O KLY CVAKLY
.
C
O BÁSEŇ ŘÍKÁ
? J
ELIKOŽ
JE VELMI MOUDRÁ
,
TUDÍŽ
NÁM ŘÍKÁ
,
ŽE MROŽ
J
ELIKOŽ
MĚL BRATRA JMÉNEM
T
UDÍŽ
.
Veselá a čistá práce s češtinou. Malá Pakli
pro mě už dávno dospěla, má dlouhý krk,
hrdé nasazení hlavy a vlasy do půli zad.
No, na samičku mrožů poněkud zvláštní, viďte?
Ale proč ne? Jsme v krajině poezie – budiž.
Martin Patřičný