Basic HTML Version
v obrazech
72
Evy Hegerové
.
Tečka
.
Kouzelné kombinace vřesů
u
Ing. Eva Hegerová (1971)
se dlouhodobě zabývá
návrhy a realizacemi
přírodních zahrad a jejich
popularizací formou
přednášek a příspěvků
médií. S manželem
a dvěma dětmi žije
v Hybrálci na Vysočině.
K
dyž mi z redakce časopisu
připomněli, že se blíží termín
odevzdání zimní Tečky, vůbec se
mi do zimního tématu nechtělo. Venku
vál příjemný podzimní vítr a zrovna jsem
sklízela ze zahrady to, co letošní velice
úrodný rok přinesl. Tedy alespoň u nás
na Vysočině byl nadúrodný. Ten, kdo
zvládl zalévat, sklidil snad všechno, co se
dá na zahrádce vypěstovat. Představte si,
že jsme v Jihlavě sklidili plno meruněk,
rajčat, hroznového vína a vše bylo plné
chutí. Proto se mi zatím nechtělo opustit
doznívající tón – vůně zemitosti, tlejícího
ořechového listí a čerstvé kořenové
zeleniny mi prostě nedovolily přemýšlet
zimně.
Při pohledu na vřesový koutek v zahradě
se ale téma přece jen zrodilo. Sehnula
jsem se k brusinkám a dosbírala poslední
červené kuličky, které se na mne
usmívaly zářivou červení. Máme brusinky
ve vřesovišti mimo jiné proto, že i okrasná
část přírodní zahrady musí podle mých
požadavků splňovat úkol nasycení,
kdykoli se po zahradě jde. Možná, že
jste také kousek své užitkové zahrady
měnili na klidový, okrasný a barvami
hrající koutek. Vřesovištní rostliny
se i do přírodních zahrad dostávají
díky své nenáročnosti na údržbu.
Vysazování vřesů se u nás objevilo někdy
před padesáti lety, což je z hlediska
přírodovědného téměř včera. Domnívám
se, že ve vřesovištní zahrádce najde
zahradníček český tolik klidu a energie
jako Japonec v zahradě japonské. Snad
jsem se tímto prohlášením nedotkla
vyznavačů východních kultur. Ano,
srovnávám nesrovnatelné, ale berme to
jako nabídku pro ty z nás, kteří nemají
náturu východních národů a v japonské
zahradě na ně padá někdy až trocha tísně
z toho, že se tam poněkud zastavil čas
a je až příliš statická. Vím, že za krásou
japonské zahrady se skrývá mnoho let
práce a velká trpělivost, ale není nad
krásné vřesoviště... Věřím tedy, že mi
Dálný Východ odpustí.
Naše současná vřesoviště už nejsou
rozsáhlé monotónně osázené plochy,
nýbrž rozmanitě „záplatované“ koberce
s odvážnými kombinacemi barevných
tónů květů a listů. Vřesy totiž už
po zmíněná desetiletí patří k poezii
podzimních záhonů. Hlavní představitel
tohoto rodu na domácích vřesovištích
– vřes obecný – má více než pět stovek
odrůd! Od července do srpna nabízí vedle
rozdílného zbarvení lístků na odiv své
jednoduché nebo plné kvítky. Obzvláště
zajímavé jsou vřesy s nerozvitými
květy, které se neotvírají naplno, nýbrž
po mnoho týdnů krášlí keříčky sytě
barevnými poupaty. Zatímco jednoduše
kvetoucí vřesovce kvetou až pět týdnů
a jejich plnokvěté formy pět až šest
týdnů, polorozvité květy krášlí rostlinu
běžně osm až deset týdnů.
Početný je také rod vřesovců, který
zahrnuje více než sto druhů. V našich
zahradách se jich pěstuje kolem patnácti.
Na moderně upraveném vřesovišti mají
důležitou úlohu i doprovodné rostliny.
Kromě jalovce jsou vhodné zakrslé formy
ostatních jehličnanů (smrk, borovice),
čilimník, kyhanka, šicha či borůvka.
Tyto keříky a případně i traviny různých
druhů a květenství poskytují potěchu
oka i v zimním období, ať již je nebo
není sníh. Někdy postačí námraza či
jinovatka na vyšších trávách a o krásu
je postaráno. Pokud jsou podmínky
stanoviště v pořádku, můžete si radost
z kvetoucích vřesů užívat po mnoho let.
Pokud přece jen ještě trochu váháte
a hledáte ve výsadbě nějaké ty
zákonitosti, tak je nehledejte! Nejsme
totiž Japonci a klidně si můžeme
experimentovat, stručný návod na
založení vřesoviště najdete v knihách
i na internetu.