Basic HTML Version
l
Máta peprná
(
Mentha x piperita
)
vznikla v 17. století
křížením
máty vodní
a máty klasnaté,
běžně se však
používají i jiné
druhy máty rostoucí
volně v přírodě. Mátový čaj
pomáhá při bolestech břicha,
nevolnosti, křečích a nadýmání.
l
Heřmánek
(
Matricaria chamomilla
) má
květy bohaté na éterické oleje.
Heřmánkový čaj je osvědčeným
prostředkem při žaludečních a trávicích
problémech, inhalace heřmánkových par
pomáhá při nachlazení, desinfikuje
a uvolňuje ucpaný nos a dutiny. Obklady
z heřmánkového čaje potlačují záněty
a urychlují hojení ran.
l
Meduňka lékařská
(
Melissa officinalis
)
byla díky své osvěžující vůni ve středověku
považována za velmi cennou léčivou
rostlinu. Meduňkový čaj uklidňuje,
uvolňuje a podporuje
klidný spánek.
Sbírá se nať
zásadně před
rozkvětem.
41
ZAHRADA
V OBRAZECH
|
l
Divizna
(
Verbascum
densiflorum
) nesměla chybět
v žádné kytici bylin přinášené do
kostela k požehnání, bývala
jejím středem – říkalo se o ní, že
je kvetoucím žezlem Panny
Marie. Rozkvetlé vrcholy se
namáčely do vosku
a uchovávaly pro případ
hrozících bouřek a nemocí.
Pak se spalovaly a věřilo
se, že síly v nich
obsažené zaženou
zlé duchy. V každém
případě se z květů
divizny připravuje čaj
proti kašli.
l
Třezalka tečkovaná
(
Hypericum perforatum
)
nebo také bylina sv. Jana
zahání kalné myšlenky.
Čaj ze sušených květů
a listů podávaný několik
týdnů uklidňuje mysl
a pomáhá při lehkých
depresích. Třezalkový olej
mírní popáleniny od slunce
a urychluje hojení drobných
poranění kůže.
l
Řebříček obecný
(
Achillea millefolium
)
nese svůj botanický název
podle bájného hrdiny
Achilla, který si jím prý léčil
rány utržené v Trojské válce. Lidově se mu
říká husí jazýček nebo zaječí chléb, protože
domácí hospodářská zvířata jej milují. Mladé
jarní listy se konzumují jako salát, čaj z květů
působí pozitivně na zažívací ústrojí, při
dlouhodobém
užívání léčí
křečovité
bolesti při
menstruaci.
B
YLINY
–
LÉČIVÍ POMOCNÍCI
stojí v tomto období jméno Panny
Marie hned čtyřikrát – ještě 8. září
(Narození Panny Marie) a 12. září
(Jména Panny Marie).
Na začátku období, 15. srpna, trhaly
ženy léčivé a divoké rostliny, vázaly
z nich kytice a přinášely je s sebou do
kostela, aby jim nechaly požehnat.
První doklad o žehnání (svěcení) bylin
o tomto svátku lze najít v 10. století
jako reakci na mnohem starší praxi
pohanských Germánů, kteří hojně
využívali léčivý potenciál různých
rostlin.
Sběr léčivých bylin byl provázen řadou
tajných úkonů, formulí a magických
zaříkávání. Církev se nejprve snažila
tyto praktiky zakazovat a trestat, po
četných neúspěších ale změnila taktiku
a rozhodla se bylinkářství „pokřtít“.
Začala poukazovat na skutečnost, že
v pozadí léčivé moci rostlin stojí
Stvořitel, propojovala sběr a zpracování
bylin s různými modlitbami a vytvořila
zvláštní požehnání, ve kterém byl
uzdravující účinek spjat nejen
s milosrdenstvím nebeského Dárce, ale
také s přímluvou Panny Marie
a svatých.
Záměr se zdařil pouze částečně. Mnozí
nabyli přesvědčení, že pouhá
přítomnost požehnaných bylin přináší
žádoucí účinky. A tak se byliny
uchovávaly v domě jako ochrana před
úderem blesku, zapichovaly se do
čerstvě osetých polí, vkládaly za žlaby
ve chlévech nebo nosily jako amulet.
Pro posílení léčivé (nebo kouzelné) moci
se svazovalo vždy několik druhů rostlin
do jednoho svazku. Roli přitom hrálo
magické číslo (7, 9, 11, 15, 33, 99…).
Dnešní pojetí žehnání bylin zdůrazňuje
mariánský prvek (Panna Maria je
nejkrásnějším květem stvoření),
moment vděčnosti za léčivou moc
bylin a krásu květů, rozměr výzvy
k ochraně přírody a správnému užívání
jejich darů. Požehnané byliny jsou
užívány obvyklým způsobem, květiny
pak zdobí příbytky jako připomínka
Boží dobroty.