Basic HTML Version
Text
Martin Klíma,
foto
Dreamstime a Wikipedia
V
každém případě ale rozhodně
nejde o kolibříka ani žádného
jiného ptáka. Za dlouhozobkou
svízelovou (
Macroglossum stellatarum
) se musíme
vydat do třídy hmyzu a chceme-li dále rozvíjet
vědeckou klasifikaci, pak ji budeme hledat v řádu
motýlů a v čeledi lišajovitých – spolu s lišajem
pryšcovým nebo třeba asi nejznámějším
zástupcem této čeledi, lišajem smrtihlavem,
typickým svou kresbou na zádech
připomínající lebku. Jeden znak ji ale od této
čeledi odlišuje – zatímco lišaji jsou většinou
noční motýli, dlouhozobka je aktivní přes den.
C
ESTA ZA VĚČNÝM JAREM
Dlouhozobky pocházejí z jižní Evropy
a Blízkého Východu, tedy z oblastí s mírnými
zimami. Jako jediní příslušníci své čeledi
nepřezimují ve stadiu kukly, nýbrž jako
dospělí jedinci. Díky tomu mohou už brzy na
jaře využívat bez přítomnosti konkurence
nabídku nektaru z raných květů. Nejpozději
v květnu, kdy už začíná být i ve Středomoří
59
ZAHRADA
V OBRAZECH
|
DLOUHOZOBKA JE ASI JEDINÝM
MOTÝLEM, KTERÝ PRAVIDELNĚ
UPROSTŘED LÉTA VYVOLÁVÁ ROZRUCH.
NENÍ TO ANI TAK JEJÍM VZHLEDEM,
VŽDYŤ POPELAVĚ ZBARVENÁ PŘEDNÍ
A ORANŽOVÁ ZADNÍ KŘÍDLA NEJSOU
PŘÍLIŠ NÁPADNÁ, JAKO SPÍŠE
ZPŮSOBEM JEJÍHO POHYBU. KDO MÁ
OČI OTEVŘENÉ, MŮŽE ZAHLÉDNOUT JEJÍ
TĚKAVÉ PŘELÉTÁVÁNÍ OD KVĚTU NA
KVĚT A VŠIMNE SI MOŽNÁ I DLOUHÉHO
SOSÁKU, JÍMŽ Z NITRA KVĚTŮ SAJE
NEKTAR. NENÍ NÁHODOU, ŽE JÍ LIDÉ
ČASTO PŘEZDÍVAJÍ KOLIBŘÍK –
SKUTEČNĚ SE MU V LECČEMS PODOBÁ.
Během letu je sosák spirálovitě stočený, u zdroje
potravy se napřímí a může se podle potřeby
i ohnout